To není tak jednoduché, jak píšete.

Některá zvolání z člověka vytrysknou, hrubá, neotesaná. Je to poezie. Někdy do úmoru cizelovaný text, do něhož dosazená myšlenka nějak nezapadá, ale tak bychom chtěli(!), není nic, vůbec nic. Poezie se nedá vymezit ani kritizovat.

...Myslím.

Poezie pro mne žije a hřeje, podle toho ji poznám. Může se u toho tvářit jak chce, může se šlechtit, může být špinavá, pokud chce být mou, dá mi to vědět.

Máte pravdu

Pak jsme se v Kyklopů zemi dostali násilných vzpupných.... starořeckých šest stop v jednom verši. Pevný tvar vázaného verše, vlání volného verše.... Erben uměl omráčit slovem, obrazem, i když byl spoután pravidelnými rýmy. Sonet. Píše dnes někdo sonety? Dnes je všeho přespříliš, i básníků. Zdá se to snadné. S tím uměním krvácet souhlasím, nejlepší texty jsem napsal, když jsem byl v těch nejhorších situacích. Kromě moudrosti, pokory a velkého rozhledu je skutečně třeba ČÍST.

Ale i v té záplavě slov (pořád ta SLOVA,  SLOVA, SLOVA...), se najde perla, krásný kamínek, střípek, který může zaujmout. Otázka je, jestli kvůli vyjímečným nálezům stojí za to prokousat se těmi tunami hlušiny a ničeho. Náš svět churaví přemírou slov a slova se jaksi vyprazdňují. Pak slyšíte redaktora ČT říci-"Firma se dočkala prvních pětseti zákazníků," chce se Vám brečet a smát se zároveň, ale naštěstí znáte a máte doma Čapka a Vančuru a jejich jedinečný jazyk.

A co pravidla nová, taková co je vyžaduje tato doba?

Dovolil bych si s Vámi, vážený pane, dovolil bych si s Vámi nesouhlasit. Současně chci nahlásit, jak že má dle mne vypadat, literární dílo.  Ach ty má hvězdná sílo, já to nevím a vy to víte? Jsme tak nějak kolegové, víte? A tak možná porozumíte, tomu co, a hlavně JAK píši. Pámbíček mne vidí, slyší. Citem píši, někdy i rozumem. Někdy s rumem, nekdy bez něj - HEJ! Co vy na to? Vemte můj příspěvek s humorem! A víte že jsem se nedávno potýkal, s tlustého svého střeva, s tumorem?

sedlak008.blog.cz