I všední den bývá nevšední

Měl hlavu skloněnou, jeho dech šelestil zeleně a všem se zdálo, že právě umírá. Deci červeného vína již dávno dopil, seděl nehybně s uchem nastaveným k jihu, snad někomu naslouchal. Číšníci ho již nějakou dobu pozorovali a pak když to trvalo příliš dlouho, na něho upozornili vrchního. Vrchní pokrčil čelo, vzal účtenku a hostovi  ji podstrčil. Učinil to téměř štítivě a čekal. Nic se však nedělo. Host seděl dál s hlavou skloněnou a s uchem nastaveným k jihu, asi opravdu někomu naslouchal.

Měl hlavu skloněnou, jeho dech šelestil zeleně a všem se zdálo, že právě umírá. Deci červeného vína již dávno dopil, seděl nehybně s uchem nastaveným k jihu, snad někomu naslouchal. Číšníci ho již nějakou dobu pozorovali a pak když to trvalo příliš dlouho, na něho upozornili vrchního. Vrchní pokrčil čelo, vzal účtenku a hostovi  ji podstrčil. Učinil to téměř štítivě a čekal. Nic se však nedělo. Host seděl dál s hlavou skloněnou a s uchem nastaveným k jihu, asi opravdu někomu naslouchal.

 

Číšníci se dohadovali kdo to víno přinese aby nakonec, jako vždy, padl los na nejmladšího. Vychrtlý mladík s nosem přerostlého tukana to přijal lhostejně. Nesl hostu se skloněnou hlavou jeho dvě deci a postavil je před něj na stůl. Host nic. Nezdálo se, že by přítomnost mladého číšníka zaznamenal. Zřejmě se mu nezdálo vůbec nic. Číšník s nosem ptáka tukana ho s vyceněnými zuby pozoroval a k nejbližšímu kolegovi oznámil: „von se nehejbá.“

„To už celý odpoledne,“  kolega přimhouřil jedno oko, „Zkus do něj zase strčit a pak ho prošacuj jestli má na zaplacení.“

„A bude to na mně.“

„Tak si poslechni jestli dejchá a pak ho teprve prošacuj.“

„Není nic slyšet, asi nedejchá. Ať si ho příde prošacovat vrchní. Někdo by si mohl myslet, že ho chci okrást.“

„Tak mu šáhni na tvář… jestli je teplej, nebo studenej.“

„Hele, já mu měl přinést víno… pojďte si na něj šáhnout někdo jinej.“

Nejmladší číšník se sebral a vrátil se do skupinky rokujících číšníků.

Hosté kavárny se udiveně rozhlíželi co se to děje, číšníci neobsluhují a vrchní pobíhá po kavárně a kvoká jako kvočna které někdo ukradl vejce.

„Já ho omrknu,“ řekl obrýlený číšník, nadhodil si sako a vykročil.

„Podívej, vychází mu něco zelenýho z nosu… mrkni se na to,“ zavolal za ním jeden z kolegů.

Číšníci se začali dohadovat, protože si toho podivného jevu všimli všichni.

„To je kouř, není zfetovanej? Třeba hulí trávu… to by sem tak pasovalo, támhle u sedmičky dřepěj dva policajti v civilu. Kdoví po kom jdou, už je pozoruju od minulého tejdne..“

„Je to pára a jde mu to z pusy.“ Obrýlený stojí nad hostem, chvíli pozoruje a přemítá a pak do té páry nastaví opatrně prst, který zezelená. Ukazuje prst ostatním, “mrkněte na to, mám zelenej prst… kdoví jestli to smeju a co je to za sajrajt.“ Drží prst ve výšce a jde k číšníkům. „No, to jsou ty vaše fóry… měli jsme hned zavolat policajty.“

„Támhle u sedmičky jsou dva.“

„Těch se nevšímej, to jsou mí hosti.“

„Policajty nevolat, zavolejte na záchytku ať  ho odvezou.“

Vrchní se k nim přikradl zadem s úmyslem je rozehnat..

„Panstvo, do sálu a dělat, že nic. Objednal si, tak je to host jako každý jiný. Ať se z něj kouří, hlavně, že to neznečisťuje ovzduší a možná je to jenom provokace. Tak hoši pozor.“ Prochází kavárnou, usmívá se a mizí v přípravně.

Číšníci začali opět kmitat mezi stolky a kavárna se vrátila ke svému obvyklému životu. Nic se nedělo,  jen host se skloněnou hlavou přesměroval sklon na jihozápad a v nestřeženém okamžiku, protože žádný z číšníků to nezpozoroval, se musel napít vína, neboť z poháru ubylo.

„Třeba si jenom dává dvacet.“

„A nebo je to bezdomovec,“ sdělují si pinglové když se cestou mezi kavárenskými stoly míjejí.

„Nojo, ale jak to pije? Nemá v kapse brčko? Nevšimli jste si někdo?“

Nevšiml si nikdo a přesto vína pravidelně ubývalo. Začali o něho ztrácet zájem a hosté kavárny na něho již zapomněli

 

Do kavárny náhle vpadl vysoký muž v rozevlátém černém kabátě a aniž by sundal černý klobouk z hlavy spěchal a přitom mával rukou na kohosi až v rohu na konci kavárny. Hosta se skloněnou hlavou, v tom okamžiku právě na severovýchod, si nevšiml a kabátem o něho zavadil. Kabát byl bezpochyby těžký, neboť host právě ve snaze přesměrovat hlavu jinam, se skácel ze židle a zmizel pod  stolkem. Muž v rozevlátém plášti se k němu nahnul, nadzvedl klobouk: „rád jsem Vás poznal,“ a spěchal k rohovému stolku na konci kavárny. U stolku nikdo nebyl. Muž hodil klobouk před sebe a u číšníka si objednal presto. Přinesli mu kávu v malinkém koflíčku. Ani se na číšníka nepodíval, jen přikryl miniaturní šálek kloboukem.

„Další cvok… to je den,“ zahučel číšník pro sebe.

 

„Co budeme dělat s tím pod stolem?“ Tázali se číšníci jeden druhého, pokaždé když se potkávali v přípravně.

„Zatím ho tam necháme, volných stolů je dost, třeba za chvíli vyleze sám,“ rozhodl vrchní,“ a kdyby se někdo ptal, řekněte, že něco hledá.“

Uplynulo čtvrt hodiny, pak půl a nic se nedělo, vína ze sklenice však  ubývalo.

„Člověče, kdy to pije? Já ho sleduju a nevidím nic.“

„Může mít nějakou hadičku a nebo zahnutý brčko, co ty víš. Dneska mají lidi věci.“

 

Po téměř hodině, kdy sklenice s vínem již byla prázdná a host byl stále pod stolem, došla vrchnímu trpělivost. Upravil si černé sako, napsal účtenku a vykročil za tím zvláštním hostem. Zpod stolu bylo slyšet jen slabě  sípavý dech a vidět lehký zelený opar vznášející se vzhůru ke stropu. Vrchní se, se zatajeným dechem sehnul a strčil do hosta, který neležel jak by se předpokládalo, ale byl složený do jakéhosi pokleku. Trochu se při doteku cizí ruky zakymácel a pak se začal bez slova stavět na nohy. Vrchní před něho položil na stůl účtenku, kterou si host zvědavě prohlédl, pak probral kapsy a když našel přijatelný obnos na zaplacení, položil peníze vedle účtenky. Ze židle sebral aktovku, které si dosud nikdo nevšiml a pomalou chůzí, která naznačovala, že odchází, se bral do předsálí k šatně. Postarší šatnářce dal lístek,  ona jemu, jako protihodnotu, podala umolousaný klobouk. Chvíli nad ním rozjímal jestli si ho má vzít a pak ho narazil na hlavu.

 

Vrchní šel stále za ním a nemohl se již dočkat až tento neobvyklý host opustí prostory kavárny. Host udělal krok a… padl jako podťatý. V jakýchsi záškubech si pravou rukou ještě posunul klobouk do čela aby mu zakryl obličej, v levé ruce držel aktovku a posledním trhnutím těla si dal ruce i s aktovkou na prsa. Ležel bez dalšího pohybu na zádech.

„Vy jste mu něco řekla?“ vyzvídal překvapený vrchní na šatnářce.

„Co bych mu říkala? Nedal mi ani tuzéra.“

„Vážně nic?“

„Říkám, že nic,“ podívala se přes pult na hosta, „vypadá, že ho to kleplo, to jste ho asi zase vodřeli.“

„Nechte toho a pojďte se na něj podívat. Byla jste v CO zdravotnicí,  tak byste to snad měla poznat.

Mezi tím se přiloudali ostatní číšníci. Vrchní už nic ani neříkal, jen se zeptal jestli v sále vůbec někdo obsluhuje.

„Ten mladej,“ dostal odpověď.

 

Šatnářka obešla pult, odborně poklekla a urovnala si šaty a přesvědčila se, že ji nikdo nekouká pod sukni. Pak vzala hostovo zápěstí mezi prsty a hledala puls.

„No, je takovej  vlažnej, tep mu netepe… aspoň jsem ho nenahmatala.

„Co s ním budeme dělat?“

„Nejlepší zavolat sanitku.“

„Nebo policajty.“

Host se pohnul… ne moc, rukou nadzvedl klobouk a nejprve lehkým pohybem rozehnal zelenou mlhu, která se z pod klobouku vynesla.

„Netřeba.“

Všichni se po sobě podívali, šatnářka ústa dokořán.

„Vždyť netepe.“

Vrchní mávl zhnuseně rukou a soustředil se na hosta.

„A co je třeba?“

„Zavolat aby pro mne přijeli,“ ozvalo se z pod klobouku.

„Pro koho má kdo přijet? A kdo bude platit telefon?“ Vrchní se rozhodl s nikým se dál nepárat.

 

Host s trochou úsilí sáhl do kapsy a položil vedle sebe dvacetikorunu a lístek s číslem telefonu. „Na tohle číslo a pro pana Adriaxe.“

„Já bych ho vyhodil na chodník….“

Vrchní se podíval na číšníka, ale než stačil přitakat, ozval se host.

„Nedoporučuji.“

„To bych rád věděl proč?“ Zaštěkal již rozčilený vrchní.

„Budou nepříjemnosti.“ Zahučel host pod kloboukem.

Číšníci se po sobě podívali, pak vzali hosta dva za ruce a dva za nohy a zvedli ho s úmyslem vynést před kavárnu. Došli až ke dveřím, host byl mezi nimi natažený jako panák, jako vytesaná socha a byl také tak těžký, ačkoli je přece hubený a neměl by tedy vážit víc jak nějakých pětašedesát kilo, přesto ho sotva nesli. Vrchní přispěchal ke dveřím aby je otevřel. Jakmile to však učinil, ozvalo se ohlušující kvílení sirény a ve vteřině se zdálo, že houkají sirény po celém městě. Číšníci polekaně upustili hosta na zem.

„Opatrně,“ zahučel host, aniž by se mu při tom všem, byť jen maličko posunul klobouk. „Vrátit zpět.“

Vrchní pokynul číšníkům a ti se, se zjevnou nechutí dřeli s hostem zpět k šatně.

„Vrátíme se k práci pánové,“ rozhodl vrchní, „Pan Vilém to tady vyřídí sám“ obrátil se k nejstaršímu číšníkovi, „a kdyby něco nehrálo, tak mě zavolá,“ vykročil do kavárny a kasíroval několik již netrpělivých hostů a číšníci opět kmitali.

Pan Vilém vytočil číslo z papírku a když se mu na druhé straně ozvaly nějaké zvuky, ohlásil se, „kavárna Orion, máte přijet pro pana Adriaxe..“ Na druhé straně klapl telefon, pan Vilém s pokrčením ramen položil sluchátko, zapálil si cigaretu a udělal si pohodlí. Čekal co bude.

Nečekal dlouho. Ze sálu kavárny se přihnal muž v černém rozevlátém kabátě s kloboukem na hlavě a zastavil se nad ležícím hostem.

„Pardon,“ řekl aniž tím myslel omluvu či upozornění pro kohokoli. Odložil klobouk na pult šatny, sehnul se, sebral  z podlahy pomuchlaný oblek, trochu ho složil a přehodil přes ruku,  také sebral klobouk i aktovku, kterou otevřel a prohlédl možná v něco hledal.. Při tom se z aktovky vysypalo trochu zeleného prachu, pak si ji dal pod paži, z pultu vzal svůj černý klobouk Mírně se uklonil a bez pozdravu vyšel ven. Na pultu po něm zůstal stát jen malý koflíček s vychladlým  pressem.

Před kavárnu přijelo velké černé auto, muž v rozevlátém kabátě do něho nasedl a auto odjelo.

Šatnářka smetala z podlahy zelený prach.

„To jsou dneska hosti, nadělají svinčík a nedají mi ani korunu za úklid.“

Pan Vilém nad ní stál a díval se nevěřícím pohledem na její lopatku plnou zeleného prachu.

„A kde zůstal ten divný host?“

„Tady ho máte na lopatce,“ kroutila hlavou udivená šatnářka a šla lopatku vysypat do nádoby na odpadky.

 

P.S.: Nezapomeňte se rovnat svému prášku.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Autor: Stanislav Vávra | pátek 15.7.2011 18:43 | karma článku: 7,30 | přečteno: 680x
  • Další články autora

Stanislav Vávra

Jen pár slov

Když je vám osmdesát, tak to není žádný med, natož požitek z třho stáří. Máí to jen jednu výhodu, hodně si pamatujete. Ovšem když o tom přemýšlím, tak v tom vlastně žádnou výhodu nevidím. Prožil jsem válku, komunizmus a nikdy na té straně kde se rozdával med. A teď zase přichází

16.6.2013 v 18:49 | Karma: 10,47 | Přečteno: 412x | Diskuse| Ostatní

Stanislav Vávra

Doba disidentů končí

Kdo nestihne přesednout a to rychle, nebo udělá-li to později, nebo bude vyčkávat, bude mít smůlu, jak se teď s oblibou říká – bude již mimo.

16.3.2013 v 18:28 | Karma: 12,63 | Přečteno: 578x | Diskuse| Politika

Stanislav Vávra

Velezrada?

Patrně tu o velezradu jde, ovšem je otázka kdo se jí dopustil, či dopouští. V podstatě anonymní sdržení sociálně demokratických senátorů podává žalobu na prezidenta za to, že využil svého práva a k ukončení svého úřadu udělil amnestii. Jde o humání čin, který se nevyužívá jen u nás, ale je to nástroj běěžný ve všech civilozovaných státech.

27.2.2013 v 19:00 | Karma: 31,37 | Přečteno: 1142x | Diskuse| Ostatní

Stanislav Vávra

Delirium loci

Amazonka křepčí v nejlítější řeži.Remy De Gourmont: Listy amazonce.S večerem ožívá dostavují se nápady a představy krásných dívek ho vyhánějí do ulic Je truchlivé když k podzimu odlétají okrasní a přítulní ptáci a jejich hnízda obsazuje nerudné společenství neučesaných havranů Ulice plné havranů Zobáky ohmatávají kavárny bary i soukromé sály kde si probírají peří klovou se a krmí zbytky svých sousedů I sojky se stěhují se zimou do měst a probarvují smutek ulic svým peřím.

29.10.2012 v 16:39 | Karma: 7,04 | Přečteno: 879x | Diskuse| Kultura

Stanislav Vávra

Safírové nábřeží (podobenství o štěstí)

Pod hustým keřem divokých růží se na travnatém břehu slepého ramene Vltavy objímali invalidní milenci V jejich úporném zmítání kdy se pokoušeli za každou cenu dojít k milostnému spojení nebylo možné přijít na to která končetina komu patří a která končetina komu schází Ani z jejich vzdychání a zvuků a zmatených slov se nedalo zjistit kdo je slepý a kdo hluchý Pozoroval jsem je ukrytý za safírovou záclonou vodní hladiny a i když jsem věděl že je to nepřirozené otřásala mnou touha se svléci a proplést se s nimi.

23.10.2012 v 17:37 | Karma: 5,50 | Přečteno: 516x | Diskuse| Kultura

Stanislav Vávra

Lopatka prachu

Měl skloněnou hlavu jeho dech šelestil zeleně a všem se zdálo že právě umírá Deci červeného vína již dávno dopil Seděl nehybně s uchem nastaveným k jihu vypadalo to jako kdyby někomu naslouchal.

17.10.2012 v 12:46 | Karma: 5,82 | Přečteno: 927x | Diskuse| Kultura

Stanislav Vávra

Pavouk sající v oku ryby (konvulzivní inverze obrazu)

Labyrinty nápadů vyměšovaných ušními bubínky trhají polstrované záměry pochybných umělců Dnes a možná ještě zítra budou na tržištích k vidění křesla zabalená do povijanů odumřelé slávy Wimbledonská vítězka vyrábějící obrazy otloukáním barevných tenisových míčků Rafani ponořující obraz do vod řeky malíř natírající tank růžovou barvou vizuální umělec zavěšující sentimentální ornamenty z neonových trubic na chrámové věže nezletilý fotbalista píšící paměti pomalovaná těla žen a truchlivé nekonečné zauzliny střev to všechno je možné každý večer zhlédnout mezi páchnoucími vnitřnostmi na rybím trhu Udělat vše pro pomíjivost slávy peníze a smrtelnost má to však vadu okamžiku neboť to vše tu již v první třetině století dvacátého bylo Jsou to zvětralé myšlenky a napodobeniny.

10.10.2012 v 17:26 | Karma: 8,09 | Přečteno: 707x | Diskuse| Kultura

Stanislav Vávra

Co je nového?

Co je nového? Nic. Ačkoli, nějaké novinky se přece jen najdou. Studenti házejí melouny z balkónu a po ulicích běhají oškraboškovaní piráti z internetu. Možná jsou zábavní, ale ti z Karibiku mě pobavili více.

6.2.2012 v 16:37 | Karma: 7,83 | Přečteno: 463x | Diskuse| Politika

Stanislav Vávra

Jen několik poznáme k České televizi

Noviny jsem již přestal kupovat vůbec, pod různými záminkami přidvají různé přílohy o něž nemám zájem, za které však musím platit, čerpám tedy informace hlavně z rozhlasu a také z televize. Nechci opakovat to, že programy vysílané na všech tlevizních stanicích je bulvární chudoba. To se ví a nikdo, ani různé ty rady to nijak netají a že by s tím někdo někdy něco dělal, tak to asi těžko.

10.11.2011 v 21:48 | Karma: 13,84 | Přečteno: 1015x | Diskuse| Ostatní

Stanislav Vávra

Stravenky - jen poznámka

Vláda chce rušit benefity. To je hezký název: Všimněte si. Benfity. To zní. Současný drsný kapitalizmus, který u nás zatím vládne zavedl tolik sociálních výhod, že komunisté musí jenom závidět a bít hlavou o futro, že na to nepřišli sami. Teď se jenom vezou s levicí, která když byla u moci, tento kapitalizmus spáchala. (Nemluvím o politických stranách, snažily se všechny – co se prošly parlamentem.)

31.8.2011 v 18:56 | Karma: 13,03 | Přečteno: 1196x | Diskuse| Politika

Stanislav Vávra

Z pěny zrozená

Pobřeží poseté drobnými oblázky je tiché, moře se vlní téměř neznatelně a slunce pomalu a tiše klesá k západu. Maluji, dívám se do namodralé vody, možná je nazelenalá stínem řas a maluji dívku Cortigianu, vycházející v nepozorovatelném pohybu z vodní hladiny na břeh. Je nahá, je krásná, všechny dívky jejího věku a povolání jsou krásné. A Cortigiana je šťastná, neboť patří k těm dívkám, jejichž příběhy vždycky končí šťastně.

19.8.2011 v 18:24 | Karma: 7,32 | Přečteno: 706x | Diskuse| Poezie a próza

Stanislav Vávra

Tváře neexistují

Místnost velikosti asi třikrát dva metry, nízký strop, zdi holé,pomazané jakousi načervenalou hlínou. Uprostřed nevelký stůl připomínající toaletní stolek jaký mívali moji rodiče vedle manželské postele. Na stolku několik papírů formátu A4 a měkká tužka s ořezávátkem. Pak ještě stolička a obyčejná elektrická lampa na holém stojanu. Svítila, ale nikde jsem neviděl žádnou přípojku ani zásuvku a od lampy ani nevedla žádná šňůra.

13.8.2011 v 18:46 | Karma: 6,33 | Přečteno: 1138x | Diskuse| Poezie a próza

Stanislav Vávra

Přepadení Egona Bondyho v Budapešti

Minulý týden se konalo u Nejvyššího zemského soudu v Budapešti závěrečné přelíčení s dosud netrestaným Bélou V. Lajose, který před časem přepadl básníka Egona Bondyho, i když věděl, že básník sedící v tichu noci, na zahrádce kavárny Kérkezyház na Andraszyho třídě, která patří k jedné z nej(ne)bezpečnějších ve střední Evropě, se připravuje na svůj projev, který má následující den proslovit na sympoziu nezávisle zchudlých básníků střední Evropy.

9.8.2011 v 22:05 | Karma: 7,48 | Přečteno: 977x | Diskuse| Společnost

Stanislav Vávra

Mrholí do řídkých kapek,

ulice je prázdná, jen pár zamyšlených chodců a jinak nikdo. Sedím na lavičce, která bývá v sezóně obsazená zvědavci a turisty, teď však v pozdním podzimu, čase rychlých večerů a dlouhých nocí, sem nezajde téměř nikdo. Mrholí, do řídkých kapek zabloudí co chvíli i první sněhová vločka, ale mně, zahalenému v teplém kabátu podšitém kožešinou je dobře. V jedné kapse malá termoska s horkou kávou, ve druhé placatá lahvička s koňakem.

2.8.2011 v 18:44 | Karma: 7,86 | Přečteno: 947x | Diskuse| Poezie a próza

Stanislav Vávra

Být básníkem - je snadné

Noviny moc nečtu, a nebo spíše čtu, ale jen když mám čas. Kupuji si však celkem pravidelně sobotní MF Dnes a to hlavně kvůli Kavárně, protože tam nacházím, sice útlý, ale sloupek věnovaný poezii (většinou to není nic moc – někdy však se tam najde pár veršů mistrů kteří již odešli, čas od času se najde báseň současníka). A říkám si proč tak málo a proč jen někde a někdy? Mám noviny a časopisy až z devatenáctého století, a v Univerzitní, nebo Národní knihovně lze nahlédnout v čase ještě dál a jestli si dáte jen malou práci zjistíte, že literatura a poezie byly jejich denní součástí. Recenze a kritiky, byly samozřejmostí. Dnes se z devadesáti procent recenzuje jenom bulvár a mydlinky

21.7.2011 v 15:58 | Karma: 7,13 | Přečteno: 1086x | Diskuse| Kultura

Stanislav Vávra

Není jiné cesty

V sobotní Kavárně (25.6.2011) vyšel článek, dost možná to má být jakási filozoficko politická úvaha, čert ví. Asi bych ho jako vždy, jen zběžně prošel a listoval dál. Avšak článek Takhle to dál nejde, mě přinutil, a abych ho přečetl dvakrát za sebou. Byl jsem ohromený, a nechtěl jsem věřit, že někdo může ještě dnes, a zcela vážně, podobné myšlenky publikovat.

29.6.2011 v 18:27 | Karma: 8,71 | Přečteno: 1226x | Diskuse| Politika

Stanislav Vávra

Nakladatelé a DPH

Již před delším časem mi jeden nakladatel řekl, že se Literatura neprodává. Věřil jsem mu to a věřím i dnes, i když již zemřel, asi proto, že se tu literaturu snažil vydávat.O ttom co se vydává jsem již psal mnohokrát, ale nikdo to nečte. Tak proč si páni nakladatelé a knihkupci stěžujete? Hned po tak zvané sametové revoluci se většina z vás vrhla na bulvár, zábavné knihy, různé dokumenty a vzpomínky na to „jak jsme byli hrdinové“, a pod. Je pravda, že jsou výjimky, je jich však velmi málo a sahají hlavně pro ověřené a cizí autory.

27.6.2011 v 17:58 | Karma: 11,41 | Přečteno: 849x | Diskuse| Kultura

Stanislav Vávra

Mezi třetí a čtvrtou hodinou ranní

Je něco mezi třetí a čtvrtou hodinou ranní a Place André Breton je osaměle tiché. Říjnová noc je nevlídná, trochu mrholí a chlad zahání pozdní chodce do nočních kaváren a v nejhorším případě domů ještě něco naspat. Sluchátko telefonního automatu visí k zemi tak, jak ho kdosi upustil po nedokončeném rozhovoru. Strom postávající vedle automatu je odlistěný a jeho tvar, ani tvář, již neprozrazují nic.

23.6.2011 v 18:16 | Karma: 5,26 | Přečteno: 703x | Diskuse| Poezie a próza

Stanislav Vávra

Čert nikdy nespí

Velká stávka odborářů v dopravě je za námi, přežili jsme ji po česku a s humorem a závěrečnou tečku za ní bezesporu udělal rozhovor MF Dnes s panem Duškem. Moc jsem se pobavil. Něco tak zmateného jsem ještě nečetl a že v sobotních rozhovorech je možné se dočíst o nejrůznějších „moudrostech“, které ze sebe zpovídaní vytlačí. Tentokrát si však pan Dolejší, a že není žádný novinářský novic, určitě si rád otřel čelo a byl rád, že to má za sebou. Kdo náhodou tento rozhovor přešel, vřele doporučuji k přečtení.

18.6.2011 v 18:50 | Karma: 24,16 | Přečteno: 1731x | Diskuse| Politika

Stanislav Vávra

Příběh všedního dne

Nedávno odkvetly magnólie, před okny dokvétají lípy, pohled na oblohu mi říká, že bude patrně polojasno s občasným deštěm, a pod oknem, na asfaltové cestě vedoucí trávníkem, sedí na lavičce několik školáků a protože je emancipace, tak i školaček a pálí tam svoje první ranní „cígo“. A copak ten mládenec hledá pod sukýnkou dívence sedící mu neklíně. Aha, zapalovač, co také jiného, ačkoliv, no, ale ten zapalovač je drahý a není z trhu. Ani z trafiky na rohu. To se pozná i na dálku

14.6.2011 v 16:52 | Karma: 13,31 | Přečteno: 1150x | Diskuse| Politika
  • Počet článků 48
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 932x
Božím dopuštěním básník, možná spisovatel - stařík, který se dožil jednadvacátého století a chce v něm ještě nějakou chvíli žít. Jsem přítelem mladých, sebevědomých a odvážných lidí, pro které ještě krása,láska a poezie (imaginace) něco znamenají.
http://www.stanislav-vavra.cz

Seznam rubrik