Tajemství náhody
Nehodlám však nyní psát na toto téma teoretické pojednání, chci jen na malém příběhu(?) připomenout, že ještě zdaleka nejsou vyčerpány všechny teze které první (1924) a později i druhý Manifest Surrealismu (1930), přinesly. Objektivní náhoda.
Jsou náhody s nimiž se jen míjíme, jsou náhody co nám přinášejí lásku, přátelství, vzrušení a taky smutek. Jsou náhody přinášející do života inspiraci, objev, nápad. Jsou náhody na něž čekáme, jsou náhody, jejichž příchod svou aktivitou vyvoláme a jsou náhody jejichž chod v čase a místě, řídíme. Jsou náhody dílem okamžiku a jsou náhody, přicházející a skládající se jako kostky domina, náhody jejichž dotyk a smysl, se dovrší až za dlouhý čas a dokonce přesáhnou celý lidský život, který dokonce mohou nezřídka i ovlivnit.
V roce 1924 vychází Manifest surrealismu a v témže roce přichází na tento svět i budoucí básník Vladimír Vávra. V tom roce se narodilo mnoho dětí a z nich i hodně básníků. Co je na tom pozoruhodného? V ten daný rok jen právě ten Manifest, současně se však zrodil i první dotyk náhody, s níž se setkám až v příštíím, jednadvacátém, století.
Za dvaadvacet let potom, se v Záběhlicích začíná sdružovat několik mladých básníků, kteří jsou později, kvůli identifikaci, označeni jako Záběhlická skupina surrealistů z níž se pak o pár let později stávají Libeňští psychici.
A opět se můžeme ptát: co je na tom zajímavého a co s tím má společného náhoda? Zajímavé na tom je, že se tu sdružili lakýrník, rádiomechanik, knihovník a také knihař. A náhody jejich setkání. každý z nich žil jinde a mezi jinými lidmi. Patrně by se nesetkali nikdy, kdyby mezi nimi nebyl někdo, kdo celý svůj život vědomě a záměrně náhodu provokoval , Jiří Šmoranc.
Za drásavých okolností, setkali se v protileteckém krytu při spojeneckém náletu na Magdeburk, Jiří Šmoranc s Vladimírem Vávrou. Za necelé dva roky potom, čte Šmoranc netečným vojákům v jedné ze světnic Vršovických kasáren úryvky z románu Jeana Giraudeauxe Zuzanka a Tichý oceán. Nikoho to patrně nezajímá, Šmoranc však čte: „… Smeká a hladí si knír. Pomaloučku se blíží. Má krásné šedivé oči s láskou ke známkám. Vytahuje rukavice z kapsy žaketu A praví mi…“ Dokončí za něho nakřáplý hlas odkudsi mezi kavalci,: „… Jsem kontrolor měr a vah, slečno… Přece byste neplakala.“ Ten hlas patřil Zdeňkovi Buřilovi. Tak provokováním náhody setkala se a po jisté době i vznikla, skupina Záběhlických surrealistů. Na výzvu Vladimír Vávry, mého bratra, se k nim připojuji i já.
Spolu s bratrem Vladimírem se učíme francouzsky, neboť sníme o tom, že jednoho dne pojedeme do Paříže, že se tam setkáme s Bretonem, že s ním půjdeme na všechna místa poznamenaná surrealismem a každý z nás pod dojmem toho setkání napíše svoji velkou báseň.
Poslouchali jsme, a nejen proto, v té době pouze francouzský rozhlas a v neděli dopoledne i vysílání na přání posluchačů, z rádia Monte Carlo. Měli jsme silný přijímač, který snad původně sloužil jiným účelům a na tu dobu to byla dokonalá aparatura pro skvělý příjem z kteréhokoli vysílače.
V březnu 1952 l Vladimír zatčen a v srpnu i odsouzen podle paragrafu 231 zákona na ochranu republiky. V březnu 1952 začíná André Breton svoji sérii rozhovorů s André Parinaudem na stanici Radiodiffusion Francaise. Proud Bretonových rozhovorů končí v červnu, ve stejné době jako Vladimírovy výslechy před „přípravou“ soudního přelíčení. Čili zase jakási náhodná shoda.
Ač se Vladimírovým odchodem mnohé změnilo, nezměnilo se až do mého povolání k PTP to, že jsem dál poslouchal Francouzský rozhlas. Na rádiu Paříž jsem také v listopadu 52 uslyšel krutou zprávu, že právě zemřel Paul Eluard.
Běžel čas, roky a život. Bylo žhavé léto 1983 když jsem onemocněl a vcházel již do toho jiného světa o němž nikdo z nás nic neví a kde jak praví filozof, teprve všechno začíná. Přesto jsem se vrátil i za cenu toho, že kus mého života byl vymazaný z paměti, asi tak jako když dáte počítači nesprávný příkaz a nebo ho zbrkle vypnete. Získávat ztracené informace zpět je velmi těžké a někdy vůbec nemožné. Některé informace jsem potom přece jen našel, některé však dál zůstávaly ukryty kdesi „na disku“ v nevědomí.
Dvanáctého října 1994 jsem byl v restauraci U Pinkasů, kde byla představena kniha Tomáše Mazala: Spisovatel Bohumil Hrabal. Spousta lidí, mumraj, kdo na takové sešlosti chodí, ví. Pak mě někdo v chumlu lidí zdraví… zaostřím a on to přítel David s nímž dávno jsem se již neviděl. Jak dlouho to bylo? Dlouho. Dva, tři, roky? Jsme rádi, že se vidíme a dáváme se do řeči.
Padne i zmínka o nakladatelství Concordia, padne i vzpomínka na Clarisu
a padne i otázka:
„Četl jste Bretonovy rozhovory?“
Nečetl. Věděl jsem, že vyšly, ale neměl jsem je a nečetl.
Pak díky jeho přátelskému gestu jsem již později večer mohl listovat si v této knize a těšit se na ten okamžik, kdy začtu se do vět před více než padesáti lety Bretonem vyslovených.
Teprve však příští den, až jsme se s knihou vzájemně seznámili a prohlédli si jeden druhého, začal jsem číst. Stalo se však cosi podivného… skrze řádky jako kdybych slyšel hlas… a pak jsem si čím dál více uvědomoval, že tohle co čtu, jsem již někdy slyšel a jak moje oči postupovaly po řádcích a vyslovovaných myšlenkách, vracel se mi do paměti březnový den roku 52, kdy Vladimír již byl ve vězení a já, duševně rozviklaný, seděl sám u rozhlasového přijímače.
Až po chvíli jsem zjistil, že to mluví Breton. Ne všemu z toho co říkal jsem rozuměl… mého ducha však v té chvíli oživoval i jen ten hlas. Pak ještě několikrát jsem některé z jeho rozhovorů zachytil. Nyní po mnoha letech, podivnou souhrou náhod a gestu přítele, si Bretonovy Entretiens mohu poslechnout znovu.
Stejnou náhodou se však i náhle, vyvolán správnou kombinací klávesnic, vrátil se do mého vědomí také ústřižek života, zdánlivě již nenávratně ztracený.
Dočetl jsem a pojednou také věděl, že: Tajemství objektivní náhody tkví
Stanislav Vávra
Jen pár slov
Když je vám osmdesát, tak to není žádný med, natož požitek z třho stáří. Máí to jen jednu výhodu, hodně si pamatujete. Ovšem když o tom přemýšlím, tak v tom vlastně žádnou výhodu nevidím. Prožil jsem válku, komunizmus a nikdy na té straně kde se rozdával med. A teď zase přichází
Stanislav Vávra
Doba disidentů končí
Kdo nestihne přesednout a to rychle, nebo udělá-li to později, nebo bude vyčkávat, bude mít smůlu, jak se teď s oblibou říká – bude již mimo.
Stanislav Vávra
Velezrada?
Patrně tu o velezradu jde, ovšem je otázka kdo se jí dopustil, či dopouští. V podstatě anonymní sdržení sociálně demokratických senátorů podává žalobu na prezidenta za to, že využil svého práva a k ukončení svého úřadu udělil amnestii. Jde o humání čin, který se nevyužívá jen u nás, ale je to nástroj běěžný ve všech civilozovaných státech.
Stanislav Vávra
Delirium loci
Amazonka křepčí v nejlítější řeži.Remy De Gourmont: Listy amazonce.S večerem ožívá dostavují se nápady a představy krásných dívek ho vyhánějí do ulic Je truchlivé když k podzimu odlétají okrasní a přítulní ptáci a jejich hnízda obsazuje nerudné společenství neučesaných havranů Ulice plné havranů Zobáky ohmatávají kavárny bary i soukromé sály kde si probírají peří klovou se a krmí zbytky svých sousedů I sojky se stěhují se zimou do měst a probarvují smutek ulic svým peřím.
Stanislav Vávra
Safírové nábřeží (podobenství o štěstí)
Pod hustým keřem divokých růží se na travnatém břehu slepého ramene Vltavy objímali invalidní milenci V jejich úporném zmítání kdy se pokoušeli za každou cenu dojít k milostnému spojení nebylo možné přijít na to která končetina komu patří a která končetina komu schází Ani z jejich vzdychání a zvuků a zmatených slov se nedalo zjistit kdo je slepý a kdo hluchý Pozoroval jsem je ukrytý za safírovou záclonou vodní hladiny a i když jsem věděl že je to nepřirozené otřásala mnou touha se svléci a proplést se s nimi.
Další články autora |
Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie
Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Německo je otřeseno. Přišel brutální útok na politika, pak následoval další
Na lídra kandidátky německé sociální demokracie (SPD) v Sasku do evropských voleb Matthiase Eckeho...
Auto vyjelo z vozovky a srazilo tři lidi. Žena zemřela, dvě vnučky jsou zraněné
Osobní auto srazilo dnes odpoledne v Čáslavicích na Třebíčsku ženu a dvě děti. Žena srážku...
Vyváděla strašné věci. Zahradil označil Jourovou za nejhorší z eurokomisařů
Premium Když Česko vstoupilo 1. května do Evropské unie, byl tam matador ODS Jan Zahradil kooptován...
Odbory svolávají další protest. Vadí jim změny v zákoníku práce a důchodech
Českomoravská konfederace odborových svazů (ČMKOS) pořádá 21. května demonstraci na Malostranské...
Rakušan: Fňuk, fňuk ANO je legrační. Nenecháme se vytočit, řekl Havlíček
Ministr vnitra a předseda hnutí STAN Vít Rakušan v pořadu Partie Terezie Tománkové na CNN Prima...
Další předvolební útok v Drážďanech. Terčem byl stánek protiimigrační AfD
Drážďany v sobotu zaznamenaly další předvolební útok. Tentokrát šlo o stánek protiimigrační...
Na Berounsku spadl horkovzdušný balon. Zamotal se do větví stromů a uvázl
V Trubíně na Berounsku spadl v sobotu večer do korun stromů horkovzdušný balon. Cestovalo v něm pět...
Inspektor/ka Oddělení dohledu nad zpracováním biologických materiálů
Státní ústav pro kontrolu léčiv
Praha
- Počet článků 48
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 932x
http://www.stanislav-vavra.cz