Delirium loci

29. 10. 2012 16:39:22
Amazonka křepčí v nejlítější řeži.Remy De Gourmont: Listy amazonce.S večerem ožívá dostavují se nápady a představy krásných dívek ho vyhánějí do ulic Je truchlivé když k podzimu odlétají okrasní a přítulní ptáci a jejich hnízda obsazuje nerudné společenství neučesaných havranů Ulice plné havranů Zobáky ohmatávají kavárny bary i soukromé sály kde si probírají peří klovou se a krmí zbytky svých sousedů I sojky se stěhují se zimou do měst a probarvují smutek ulic svým peřím.

Místo smyslného zpěvu skřivanů a pípání jejich samiček je pod stropy salonů slyšet jen drsné krákání a křik hladových krkavců Koroptve skrývají peří za pulty barů, bažanti však nechávají pyšně blýskat své kabátky aniž by tušili že jejich barevná sláva a obdiv nepřežije ráno.

Na jaře havrani zase odlétají krkavci zůstávají Jen někdy je slyšet jejich křaplavý zpěv podobný šílencovu křiku Krkavec není šílenec je zpěvným ptákem a proto krade jiným ptákům z hnízd vajíčka aby si jejich žloutkem zjemnil hlas Marně Mají však štěstí že jejich křapot se stal módním stejně jako rytmus klapotu jejich zobáků.

S večerem krkavec ožívá zpívá pod temnou oblohou nahřívá peří pod světly reflektorů a je pyšný na svůj hlas Na stole krouží dívka kolem ní drobí se ze tmy paprsky světla nohy dlouhé kramflíčky botek tříští sklenice její tvář je bílá bez slunce ruce se chvějí pohled těkavý Ruce potřísněné mazlavým potem se otírají o sklo koule Tanečnice před jejich dotykem uhýbá její pohyby jsou však tím dráždivější čím více rukou se snaží proniknout sklem pružné vaječné slupky Pak její noha nečekaně prudce vystřelí proti obličeji za stěnou na vteřinu se ukáže její pohlaví blána praskne a lepivé sperma se jako pouštní prach usadí na všem a na všech Je tma Děsivý výkřik panny zaniká současně s otočením klíče ve dveřích.

Střihač trhá obraz a bez zájmu navazuje další u švédského stolu s vyloženými pamlsky a také u baru s laciným vínem v drahých lahvích Tanečnice olizované muži se skleněnýma očima nabírají cudně a vybíravě pamlsky na talířky a se smíchem polykají mužské genitálie v růžové omáčce Barva světla se co chvíli mění kdesi za rohem hraje hudba a narkotizovaný hlas zpívá cosi o něčem Nikdo nerozumí neposlouchá Není co V tichu rozbředlých mozků hluk zaniká.

Do zvlhlého rána je ještě daleko chodníky zejí prázdnotou jen dlažba se otřásá pod neustávajícím orgasmem ňader drážděných molitanovým krytem reportážního mikrofonu připomínajícího nateklý falus Fotograf zvrací tisícikoruny pak mizí ve výstřihu s touhou dopátrat se pravdy Pravda v tomto proměnlivém světle však neexistuje Pohlcený chamtivou vagínou je po kouskách požírán a máčen v lepivé omáčce jako lahodná langusta Nestravitelné zbytky končí na podlaze kde je přežvykují ušlechtilí psi z doprovodu dam.

V první hodině po půlnoci kdy odešel včerejší den v té první hodině kdy se konají každý den nové zásnuby nové svatby nové vraždy kdy v kabelce hledá se nová jehla osušují se staré slzy aby udělaly místo pro nové ústa se rozvírají do křečovitého smíchu a počítají se první vydělaná eura.

„Neboť je třeba zabíti mnoho lásek, aby se dospělo k lásce.“ (Remy De Gourmont, Listy Amazonce.)

Ale k čemu láska Když noc se teprve začíná perlit krví a smísena s alkoholem stává se třaskavinou po níž se šílenci skvělých frází vrhají ze střech mrakodrapů ve slepé důvěře že jejich sláva je nesmrtelná Teprve po dlouhém a omamném letu v tisícině vteřiny v posledním zlomku vědomí se na nezměřitelný mžik stanou svědky nekonečna.

S druhou hodinou vychází ze své samoty ve stínu a ozdoben elegantní hůlkou prochází rosolovitou společností která se od něho odráží jako příliš poddajná prostitutka Na barové stoličce nachází svého přítele zhrouceného pod tíhou alkoholu Přítel má hlavu položenou na barovém pultu zdá se že spí „Kdy padnul“ zeptal se barmana Barman chvíli počítal „budou to tak dvě hodiny“ Přišel před desátou a hned se tvrdě rozjel Stejně to tempo vydržel dost dlouho Co si dáte?“

„Natoč mi francouze Nemám ho dopravit domů“ „Proč Tu stoličku si zaplatil až do konce a tohle tady“ mávl barman ukazovákem po sále „to bude trvat hodně dlouho Říkal mi že ho doma budí zelení mužíčkové a já vím co to je můj táta než ho odvezli do Dobřan měl v posteli bílý myšky a jeho brácha houslista tak ten touhle dobou říkával že mu po houslích lezou šneci“ „Co s nimi dělal“ „Shazoval je šmytcem a hrál než padnul Já piju jen minerálku.“

„A jak to jde“ Řekl aby něco řekl Rozhlédl se kolem sebe a zlehka se napil koňaku „Ale jo, celkem dobře kluci z placu zatím přinesli troje tanga jedny krajkový s nohavičkou a jednu poprsenku Bába na hajzlíku posbírala nějaký prezervativy a jinak celkem normál dobrý“ Barman se odebral k dalšímu žíznivci před tím ještě vzal mezi prsty bankovku za koňak uznale kývnul hlavou a ztratil zájem.

Napuchlé břicho města Brzy k ránu ještě za tmy se otevírají trhy s masem čerstvě poražené prasnice krávy i ovce se porcují a řezníci si je rozváží na venkov aby nejlepší kusy vystavili ve výlohách a přilákali nové zákazníky Maso je však choulostivé zboží Rychle se kazí a vadne a je neprodejné zatím však o ně stále ještě není nouze.

Ke třetí hodině ranní uvadá i krása orchidejí Barmanovi přibyly pod pultem už jenom jedny kalhotky a toaletářka také nedostala žádného tuzéra za další prezervativ Nakonec se ten večírek ukázal být slabším než obvykle Dámy s navoskovanými úsměvy odcházejí mizí i mikrofony a fotoaparáty S hlavou na barovém pultu spí osamělec má však zaplaceno ať spí. Barman rovná lahve dělá kasu uklízečka stírá pozvracené schody a přichází ráno Ráno obyčejného všedního dne kdy všechny nápady a myšlenky se rozpouštějí ve svěžím chladu a v ústech zůstávají jen nakyslé pachuti prázdno v hlavě a trpký pocit z toho že se musí žít.

Každým ránem upadá do bezvědomí a kdesi vzadu za ním se bortí poslední myšlenka: “S ránem odchází měsíc, slunce tuláků“.

Autor: Stanislav Vávra | pondělí 29.10.2012 16:39 | karma článku: 5.33 | přečteno: 878x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Kultura

Karel Sýkora

The Cure – Lullaby

The Cure je anglická alternativní rocková hudební skupina založená v roce 1976 zpěvákem a kytaristou Robertem Smithem v Crawley, Západním Sussexu. Během své existence zaznamenala kapela mnoho změn v sestavě.

15.12.2018 v 17:56 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 0 |

Pavel Kalabis

Statky jsou různé. Některé z nich jsou kulturní

Aktuální čas sám o sobě je výzvou ke vzájemné toleranci. Obracím se na čtenáře s důvěrou v to, že následující do tolerantního rámce patří. A případné zamyšlení o věcech obecnějších také. Uvedené není nové, ale ani nevýznamné.

15.12.2018 v 12:46 | Karma článku: 6.46 | Přečteno: 140 | Diskuse

Peter Krivda Soliwarski

Vodný mlyn Kolárovo

...predo mnou sa na hladine pohojdával starý vodný mlyn. Jeho silueta sa odrážala na hladine. Odrážali sa tam aj brehy Malého Dunaja a tak ako sa tá hladina vlnila, chveli sa aj obrazy krajiny na nej a plávali niekam do diaľav...

14.12.2018 v 13:27 | Karma článku: 10.03 | Přečteno: 172 | Diskuse

Karel Sýkora

Role písma jako prostředek pro působení mentálních a sociokulturních změn

Písmo se používá na vizuální zápis jazyka standardizovanými symboly. Nejstarší typy písma jsou piktogramy nebo ideogramy. Většina písem může být rozdělena do 3 kategorií: logografické (slovní), sylabické (slabičné) a alfabetické.

14.12.2018 v 8:20 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 66 |

Karel Sýkora

Hospoda hoří ...

Hoří, hoří! Hoří horní heršpická hospoda Hrbatý hrozen. Hostinský Hrubeš hýká hrůzou. Honí hasiče, hubuje, hořekuje, huláká: „Haste honem, hybaj hovada!“

13.12.2018 v 19:45 | Karma článku: 4.77 | Přečteno: 111 |
Počet článků 48 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 929
Božím dopuštěním básník, možná spisovatel - stařík, který se dožil jednadvacátého století a chce v něm ještě nějakou chvíli žít. Jsem přítelem mladých, sebevědomých a odvážných lidí, pro které ještě krása,láska a poezie (imaginace) něco znamenají. http://www.stanislav-vavra.cz

Najdete na iDNES.cz