Stanislav Vávra
Jen pár slov
Když je vám osmdesát, tak to není žádný med, natož požitek z třho stáří. Máí to jen jednu výhodu, hodně si pamatujete. Ovšem když o tom přemýšlím, tak v tom vlastně žádnou výhodu nevidím. Prožil jsem válku, komunizmus a nikdy na té straně kde se rozdával med. A teď zase přichází
Stanislav Vávra
Doba disidentů končí
Kdo nestihne přesednout a to rychle, nebo udělá-li to později, nebo bude vyčkávat, bude mít smůlu, jak se teď s oblibou říká – bude již mimo.
Stanislav Vávra
Velezrada?
Patrně tu o velezradu jde, ovšem je otázka kdo se jí dopustil, či dopouští. V podstatě anonymní sdržení sociálně demokratických senátorů podává žalobu na prezidenta za to, že využil svého práva a k ukončení svého úřadu udělil amnestii. Jde o humání čin, který se nevyužívá jen u nás, ale je to nástroj běěžný ve všech civilozovaných státech.
Stanislav Vávra
Delirium loci
Amazonka křepčí v nejlítější řeži.Remy De Gourmont: Listy amazonce.S večerem ožívá dostavují se nápady a představy krásných dívek ho vyhánějí do ulic Je truchlivé když k podzimu odlétají okrasní a přítulní ptáci a jejich hnízda obsazuje nerudné společenství neučesaných havranů Ulice plné havranů Zobáky ohmatávají kavárny bary i soukromé sály kde si probírají peří klovou se a krmí zbytky svých sousedů I sojky se stěhují se zimou do měst a probarvují smutek ulic svým peřím.
Stanislav Vávra
Safírové nábřeží (podobenství o štěstí)
Pod hustým keřem divokých růží se na travnatém břehu slepého ramene Vltavy objímali invalidní milenci V jejich úporném zmítání kdy se pokoušeli za každou cenu dojít k milostnému spojení nebylo možné přijít na to která končetina komu patří a která končetina komu schází Ani z jejich vzdychání a zvuků a zmatených slov se nedalo zjistit kdo je slepý a kdo hluchý Pozoroval jsem je ukrytý za safírovou záclonou vodní hladiny a i když jsem věděl že je to nepřirozené otřásala mnou touha se svléci a proplést se s nimi.
Stanislav Vávra
Lopatka prachu
Měl skloněnou hlavu jeho dech šelestil zeleně a všem se zdálo že právě umírá Deci červeného vína již dávno dopil Seděl nehybně s uchem nastaveným k jihu vypadalo to jako kdyby někomu naslouchal.
Stanislav Vávra
Pavouk sající v oku ryby (konvulzivní inverze obrazu)
Labyrinty nápadů vyměšovaných ušními bubínky trhají polstrované záměry pochybných umělců Dnes a možná ještě zítra budou na tržištích k vidění křesla zabalená do povijanů odumřelé slávy Wimbledonská vítězka vyrábějící obrazy otloukáním barevných tenisových míčků Rafani ponořující obraz do vod řeky malíř natírající tank růžovou barvou vizuální umělec zavěšující sentimentální ornamenty z neonových trubic na chrámové věže nezletilý fotbalista píšící paměti pomalovaná těla žen a truchlivé nekonečné zauzliny střev to všechno je možné každý večer zhlédnout mezi páchnoucími vnitřnostmi na rybím trhu Udělat vše pro pomíjivost slávy peníze a smrtelnost má to však vadu okamžiku neboť to vše tu již v první třetině století dvacátého bylo Jsou to zvětralé myšlenky a napodobeniny.
Stanislav Vávra
Co je nového?
Co je nového? Nic. Ačkoli, nějaké novinky se přece jen najdou. Studenti házejí melouny z balkónu a po ulicích běhají oškraboškovaní piráti z internetu. Možná jsou zábavní, ale ti z Karibiku mě pobavili více.
Stanislav Vávra
Jen několik poznáme k České televizi
Noviny jsem již přestal kupovat vůbec, pod různými záminkami přidvají různé přílohy o něž nemám zájem, za které však musím platit, čerpám tedy informace hlavně z rozhlasu a také z televize. Nechci opakovat to, že programy vysílané na všech tlevizních stanicích je bulvární chudoba. To se ví a nikdo, ani různé ty rady to nijak netají a že by s tím někdo někdy něco dělal, tak to asi těžko.
Stanislav Vávra
Stravenky - jen poznámka
Vláda chce rušit benefity. To je hezký název: Všimněte si. Benfity. To zní. Současný drsný kapitalizmus, který u nás zatím vládne zavedl tolik sociálních výhod, že komunisté musí jenom závidět a bít hlavou o futro, že na to nepřišli sami. Teď se jenom vezou s levicí, která když byla u moci, tento kapitalizmus spáchala. (Nemluvím o politických stranách, snažily se všechny – co se prošly parlamentem.)
Stanislav Vávra
Z pěny zrozená
Pobřeží poseté drobnými oblázky je tiché, moře se vlní téměř neznatelně a slunce pomalu a tiše klesá k západu. Maluji, dívám se do namodralé vody, možná je nazelenalá stínem řas a maluji dívku Cortigianu, vycházející v nepozorovatelném pohybu z vodní hladiny na břeh. Je nahá, je krásná, všechny dívky jejího věku a povolání jsou krásné. A Cortigiana je šťastná, neboť patří k těm dívkám, jejichž příběhy vždycky končí šťastně.
Stanislav Vávra
Tváře neexistují
Místnost velikosti asi třikrát dva metry, nízký strop, zdi holé,pomazané jakousi načervenalou hlínou. Uprostřed nevelký stůl připomínající toaletní stolek jaký mívali moji rodiče vedle manželské postele. Na stolku několik papírů formátu A4 a měkká tužka s ořezávátkem. Pak ještě stolička a obyčejná elektrická lampa na holém stojanu. Svítila, ale nikde jsem neviděl žádnou přípojku ani zásuvku a od lampy ani nevedla žádná šňůra.
Stanislav Vávra
Přepadení Egona Bondyho v Budapešti
Minulý týden se konalo u Nejvyššího zemského soudu v Budapešti závěrečné přelíčení s dosud netrestaným Bélou V. Lajose, který před časem přepadl básníka Egona Bondyho, i když věděl, že básník sedící v tichu noci, na zahrádce kavárny Kérkezyház na Andraszyho třídě, která patří k jedné z nej(ne)bezpečnějších ve střední Evropě, se připravuje na svůj projev, který má následující den proslovit na sympoziu nezávisle zchudlých básníků střední Evropy.
Stanislav Vávra
Mrholí do řídkých kapek,
ulice je prázdná, jen pár zamyšlených chodců a jinak nikdo. Sedím na lavičce, která bývá v sezóně obsazená zvědavci a turisty, teď však v pozdním podzimu, čase rychlých večerů a dlouhých nocí, sem nezajde téměř nikdo. Mrholí, do řídkých kapek zabloudí co chvíli i první sněhová vločka, ale mně, zahalenému v teplém kabátu podšitém kožešinou je dobře. V jedné kapse malá termoska s horkou kávou, ve druhé placatá lahvička s koňakem.
Stanislav Vávra
Být básníkem - je snadné
Noviny moc nečtu, a nebo spíše čtu, ale jen když mám čas. Kupuji si však celkem pravidelně sobotní MF Dnes a to hlavně kvůli Kavárně, protože tam nacházím, sice útlý, ale sloupek věnovaný poezii (většinou to není nic moc – někdy však se tam najde pár veršů mistrů kteří již odešli, čas od času se najde báseň současníka). A říkám si proč tak málo a proč jen někde a někdy? Mám noviny a časopisy až z devatenáctého století, a v Univerzitní, nebo Národní knihovně lze nahlédnout v čase ještě dál a jestli si dáte jen malou práci zjistíte, že literatura a poezie byly jejich denní součástí. Recenze a kritiky, byly samozřejmostí. Dnes se z devadesáti procent recenzuje jenom bulvár a mydlinky
Stanislav Vávra
I všední den bývá nevšední
Měl hlavu skloněnou, jeho dech šelestil zeleně a všem se zdálo, že právě umírá. Deci červeného vína již dávno dopil, seděl nehybně s uchem nastaveným k jihu, snad někomu naslouchal. Číšníci ho již nějakou dobu pozorovali a pak když to trvalo příliš dlouho, na něho upozornili vrchního. Vrchní pokrčil čelo, vzal účtenku a hostovi ji podstrčil. Učinil to téměř štítivě a čekal. Nic se však nedělo. Host seděl dál s hlavou skloněnou a s uchem nastaveným k jihu, asi opravdu někomu naslouchal.
Stanislav Vávra
Není jiné cesty
V sobotní Kavárně (25.6.2011) vyšel článek, dost možná to má být jakási filozoficko politická úvaha, čert ví. Asi bych ho jako vždy, jen zběžně prošel a listoval dál. Avšak článek Takhle to dál nejde, mě přinutil, a abych ho přečetl dvakrát za sebou. Byl jsem ohromený, a nechtěl jsem věřit, že někdo může ještě dnes, a zcela vážně, podobné myšlenky publikovat.
Stanislav Vávra
Nakladatelé a DPH
Již před delším časem mi jeden nakladatel řekl, že se Literatura neprodává. Věřil jsem mu to a věřím i dnes, i když již zemřel, asi proto, že se tu literaturu snažil vydávat.O ttom co se vydává jsem již psal mnohokrát, ale nikdo to nečte. Tak proč si páni nakladatelé a knihkupci stěžujete? Hned po tak zvané sametové revoluci se většina z vás vrhla na bulvár, zábavné knihy, různé dokumenty a vzpomínky na to „jak jsme byli hrdinové“, a pod. Je pravda, že jsou výjimky, je jich však velmi málo a sahají hlavně pro ověřené a cizí autory.
Stanislav Vávra
Mezi třetí a čtvrtou hodinou ranní
Je něco mezi třetí a čtvrtou hodinou ranní a Place André Breton je osaměle tiché. Říjnová noc je nevlídná, trochu mrholí a chlad zahání pozdní chodce do nočních kaváren a v nejhorším případě domů ještě něco naspat. Sluchátko telefonního automatu visí k zemi tak, jak ho kdosi upustil po nedokončeném rozhovoru. Strom postávající vedle automatu je odlistěný a jeho tvar, ani tvář, již neprozrazují nic.
Stanislav Vávra
Čert nikdy nespí
Velká stávka odborářů v dopravě je za námi, přežili jsme ji po česku a s humorem a závěrečnou tečku za ní bezesporu udělal rozhovor MF Dnes s panem Duškem. Moc jsem se pobavil. Něco tak zmateného jsem ještě nečetl a že v sobotních rozhovorech je možné se dočíst o nejrůznějších „moudrostech“, které ze sebe zpovídaní vytlačí. Tentokrát si však pan Dolejší, a že není žádný novinářský novic, určitě si rád otřel čelo a byl rád, že to má za sebou. Kdo náhodou tento rozhovor přešel, vřele doporučuji k přečtení.
| následující |
| Počet článků 48 | Celková karma 0.00 | Průměrná čtenost 931 |
