Delirium loci
Místo smyslného zpěvu skřivanů a pípání jejich samiček je pod stropy salonů slyšet jen drsné krákání a křik hladových krkavců Koroptve skrývají peří za pulty barů, bažanti však nechávají pyšně blýskat své kabátky aniž by tušili že jejich barevná sláva a obdiv nepřežije ráno.
Na jaře havrani zase odlétají krkavci zůstávají Jen někdy je slyšet jejich křaplavý zpěv podobný šílencovu křiku Krkavec není šílenec je zpěvným ptákem a proto krade jiným ptákům z hnízd vajíčka aby si jejich žloutkem zjemnil hlas Marně Mají však štěstí že jejich křapot se stal módním stejně jako rytmus klapotu jejich zobáků.
S večerem krkavec ožívá zpívá pod temnou oblohou nahřívá peří pod světly reflektorů a je pyšný na svůj hlas Na stole krouží dívka kolem ní drobí se ze tmy paprsky světla nohy dlouhé kramflíčky botek tříští sklenice její tvář je bílá bez slunce ruce se chvějí pohled těkavý Ruce potřísněné mazlavým potem se otírají o sklo koule Tanečnice před jejich dotykem uhýbá její pohyby jsou však tím dráždivější čím více rukou se snaží proniknout sklem pružné vaječné slupky Pak její noha nečekaně prudce vystřelí proti obličeji za stěnou na vteřinu se ukáže její pohlaví blána praskne a lepivé sperma se jako pouštní prach usadí na všem a na všech Je tma Děsivý výkřik panny zaniká současně s otočením klíče ve dveřích.
Střihač trhá obraz a bez zájmu navazuje další u švédského stolu s vyloženými pamlsky a také u baru s laciným vínem v drahých lahvích Tanečnice olizované muži se skleněnýma očima nabírají cudně a vybíravě pamlsky na talířky a se smíchem polykají mužské genitálie v růžové omáčce Barva světla se co chvíli mění kdesi za rohem hraje hudba a narkotizovaný hlas zpívá cosi o něčem Nikdo nerozumí neposlouchá Není co V tichu rozbředlých mozků hluk zaniká.
Do zvlhlého rána je ještě daleko chodníky zejí prázdnotou jen dlažba se otřásá pod neustávajícím orgasmem ňader drážděných molitanovým krytem reportážního mikrofonu připomínajícího nateklý falus Fotograf zvrací tisícikoruny pak mizí ve výstřihu s touhou dopátrat se pravdy Pravda v tomto proměnlivém světle však neexistuje Pohlcený chamtivou vagínou je po kouskách požírán a máčen v lepivé omáčce jako lahodná langusta Nestravitelné zbytky končí na podlaze kde je přežvykují ušlechtilí psi z doprovodu dam.
V první hodině po půlnoci kdy odešel včerejší den v té první hodině kdy se konají každý den nové zásnuby nové svatby nové vraždy kdy v kabelce hledá se nová jehla osušují se staré slzy aby udělaly místo pro nové ústa se rozvírají do křečovitého smíchu a počítají se první vydělaná eura.
„Neboť je třeba zabíti mnoho lásek, aby se dospělo k lásce.“ (Remy De Gourmont, Listy Amazonce.)
Ale k čemu láska Když noc se teprve začíná perlit krví a smísena s alkoholem stává se třaskavinou po níž se šílenci skvělých frází vrhají ze střech mrakodrapů ve slepé důvěře že jejich sláva je nesmrtelná Teprve po dlouhém a omamném letu v tisícině vteřiny v posledním zlomku vědomí se na nezměřitelný mžik stanou svědky nekonečna.
S druhou hodinou vychází ze své samoty ve stínu a ozdoben elegantní hůlkou prochází rosolovitou společností která se od něho odráží jako příliš poddajná prostitutka Na barové stoličce nachází svého přítele zhrouceného pod tíhou alkoholu Přítel má hlavu položenou na barovém pultu zdá se že spí „Kdy padnul“ zeptal se barmana Barman chvíli počítal „budou to tak dvě hodiny“ Přišel před desátou a hned se tvrdě rozjel Stejně to tempo vydržel dost dlouho Co si dáte?“
„Natoč mi francouze Nemám ho dopravit domů“ „Proč Tu stoličku si zaplatil až do konce a tohle tady“ mávl barman ukazovákem po sále „to bude trvat hodně dlouho Říkal mi že ho doma budí zelení mužíčkové a já vím co to je můj táta než ho odvezli do Dobřan měl v posteli bílý myšky a jeho brácha houslista tak ten touhle dobou říkával že mu po houslích lezou šneci“ „Co s nimi dělal“ „Shazoval je šmytcem a hrál než padnul Já piju jen minerálku.“
„A jak to jde“ Řekl aby něco řekl Rozhlédl se kolem sebe a zlehka se napil koňaku „Ale jo, celkem dobře kluci z placu zatím přinesli troje tanga jedny krajkový s nohavičkou a jednu poprsenku Bába na hajzlíku posbírala nějaký prezervativy a jinak celkem normál dobrý“ Barman se odebral k dalšímu žíznivci před tím ještě vzal mezi prsty bankovku za koňak uznale kývnul hlavou a ztratil zájem.
Napuchlé břicho města Brzy k ránu ještě za tmy se otevírají trhy s masem čerstvě poražené prasnice krávy i ovce se porcují a řezníci si je rozváží na venkov aby nejlepší kusy vystavili ve výlohách a přilákali nové zákazníky Maso je však choulostivé zboží Rychle se kazí a vadne a je neprodejné zatím však o ně stále ještě není nouze.
Ke třetí hodině ranní uvadá i krása orchidejí Barmanovi přibyly pod pultem už jenom jedny kalhotky a toaletářka také nedostala žádného tuzéra za další prezervativ Nakonec se ten večírek ukázal být slabším než obvykle Dámy s navoskovanými úsměvy odcházejí mizí i mikrofony a fotoaparáty S hlavou na barovém pultu spí osamělec má však zaplaceno ať spí. Barman rovná lahve dělá kasu uklízečka stírá pozvracené schody a přichází ráno Ráno obyčejného všedního dne kdy všechny nápady a myšlenky se rozpouštějí ve svěžím chladu a v ústech zůstávají jen nakyslé pachuti prázdno v hlavě a trpký pocit z toho že se musí žít.
Každým ránem upadá do bezvědomí a kdesi vzadu za ním se bortí poslední myšlenka: “S ránem odchází měsíc, slunce tuláků“.
Stanislav Vávra
Jen pár slov
Když je vám osmdesát, tak to není žádný med, natož požitek z třho stáří. Máí to jen jednu výhodu, hodně si pamatujete. Ovšem když o tom přemýšlím, tak v tom vlastně žádnou výhodu nevidím. Prožil jsem válku, komunizmus a nikdy na té straně kde se rozdával med. A teď zase přichází
Stanislav Vávra
Doba disidentů končí
Kdo nestihne přesednout a to rychle, nebo udělá-li to později, nebo bude vyčkávat, bude mít smůlu, jak se teď s oblibou říká – bude již mimo.
Stanislav Vávra
Velezrada?
Patrně tu o velezradu jde, ovšem je otázka kdo se jí dopustil, či dopouští. V podstatě anonymní sdržení sociálně demokratických senátorů podává žalobu na prezidenta za to, že využil svého práva a k ukončení svého úřadu udělil amnestii. Jde o humání čin, který se nevyužívá jen u nás, ale je to nástroj běěžný ve všech civilozovaných státech.
Stanislav Vávra
Safírové nábřeží (podobenství o štěstí)
Pod hustým keřem divokých růží se na travnatém břehu slepého ramene Vltavy objímali invalidní milenci V jejich úporném zmítání kdy se pokoušeli za každou cenu dojít k milostnému spojení nebylo možné přijít na to která končetina komu patří a která končetina komu schází Ani z jejich vzdychání a zvuků a zmatených slov se nedalo zjistit kdo je slepý a kdo hluchý Pozoroval jsem je ukrytý za safírovou záclonou vodní hladiny a i když jsem věděl že je to nepřirozené otřásala mnou touha se svléci a proplést se s nimi.
Stanislav Vávra
Lopatka prachu
Měl skloněnou hlavu jeho dech šelestil zeleně a všem se zdálo že právě umírá Deci červeného vína již dávno dopil Seděl nehybně s uchem nastaveným k jihu vypadalo to jako kdyby někomu naslouchal.
Stanislav Vávra
Pavouk sající v oku ryby (konvulzivní inverze obrazu)
Labyrinty nápadů vyměšovaných ušními bubínky trhají polstrované záměry pochybných umělců Dnes a možná ještě zítra budou na tržištích k vidění křesla zabalená do povijanů odumřelé slávy Wimbledonská vítězka vyrábějící obrazy otloukáním barevných tenisových míčků Rafani ponořující obraz do vod řeky malíř natírající tank růžovou barvou vizuální umělec zavěšující sentimentální ornamenty z neonových trubic na chrámové věže nezletilý fotbalista píšící paměti pomalovaná těla žen a truchlivé nekonečné zauzliny střev to všechno je možné každý večer zhlédnout mezi páchnoucími vnitřnostmi na rybím trhu Udělat vše pro pomíjivost slávy peníze a smrtelnost má to však vadu okamžiku neboť to vše tu již v první třetině století dvacátého bylo Jsou to zvětralé myšlenky a napodobeniny.
Stanislav Vávra
Co je nového?
Co je nového? Nic. Ačkoli, nějaké novinky se přece jen najdou. Studenti házejí melouny z balkónu a po ulicích běhají oškraboškovaní piráti z internetu. Možná jsou zábavní, ale ti z Karibiku mě pobavili více.
Stanislav Vávra
Jen několik poznáme k České televizi
Noviny jsem již přestal kupovat vůbec, pod různými záminkami přidvají různé přílohy o něž nemám zájem, za které však musím platit, čerpám tedy informace hlavně z rozhlasu a také z televize. Nechci opakovat to, že programy vysílané na všech tlevizních stanicích je bulvární chudoba. To se ví a nikdo, ani různé ty rady to nijak netají a že by s tím někdo někdy něco dělal, tak to asi těžko.
Stanislav Vávra
Stravenky - jen poznámka
Vláda chce rušit benefity. To je hezký název: Všimněte si. Benfity. To zní. Současný drsný kapitalizmus, který u nás zatím vládne zavedl tolik sociálních výhod, že komunisté musí jenom závidět a bít hlavou o futro, že na to nepřišli sami. Teď se jenom vezou s levicí, která když byla u moci, tento kapitalizmus spáchala. (Nemluvím o politických stranách, snažily se všechny – co se prošly parlamentem.)
Stanislav Vávra
Z pěny zrozená
Pobřeží poseté drobnými oblázky je tiché, moře se vlní téměř neznatelně a slunce pomalu a tiše klesá k západu. Maluji, dívám se do namodralé vody, možná je nazelenalá stínem řas a maluji dívku Cortigianu, vycházející v nepozorovatelném pohybu z vodní hladiny na břeh. Je nahá, je krásná, všechny dívky jejího věku a povolání jsou krásné. A Cortigiana je šťastná, neboť patří k těm dívkám, jejichž příběhy vždycky končí šťastně.
Stanislav Vávra
Tváře neexistují
Místnost velikosti asi třikrát dva metry, nízký strop, zdi holé,pomazané jakousi načervenalou hlínou. Uprostřed nevelký stůl připomínající toaletní stolek jaký mívali moji rodiče vedle manželské postele. Na stolku několik papírů formátu A4 a měkká tužka s ořezávátkem. Pak ještě stolička a obyčejná elektrická lampa na holém stojanu. Svítila, ale nikde jsem neviděl žádnou přípojku ani zásuvku a od lampy ani nevedla žádná šňůra.
Stanislav Vávra
Přepadení Egona Bondyho v Budapešti
Minulý týden se konalo u Nejvyššího zemského soudu v Budapešti závěrečné přelíčení s dosud netrestaným Bélou V. Lajose, který před časem přepadl básníka Egona Bondyho, i když věděl, že básník sedící v tichu noci, na zahrádce kavárny Kérkezyház na Andraszyho třídě, která patří k jedné z nej(ne)bezpečnějších ve střední Evropě, se připravuje na svůj projev, který má následující den proslovit na sympoziu nezávisle zchudlých básníků střední Evropy.
Stanislav Vávra
Mrholí do řídkých kapek,
ulice je prázdná, jen pár zamyšlených chodců a jinak nikdo. Sedím na lavičce, která bývá v sezóně obsazená zvědavci a turisty, teď však v pozdním podzimu, čase rychlých večerů a dlouhých nocí, sem nezajde téměř nikdo. Mrholí, do řídkých kapek zabloudí co chvíli i první sněhová vločka, ale mně, zahalenému v teplém kabátu podšitém kožešinou je dobře. V jedné kapse malá termoska s horkou kávou, ve druhé placatá lahvička s koňakem.
Stanislav Vávra
Být básníkem - je snadné
Noviny moc nečtu, a nebo spíše čtu, ale jen když mám čas. Kupuji si však celkem pravidelně sobotní MF Dnes a to hlavně kvůli Kavárně, protože tam nacházím, sice útlý, ale sloupek věnovaný poezii (většinou to není nic moc – někdy však se tam najde pár veršů mistrů kteří již odešli, čas od času se najde báseň současníka). A říkám si proč tak málo a proč jen někde a někdy? Mám noviny a časopisy až z devatenáctého století, a v Univerzitní, nebo Národní knihovně lze nahlédnout v čase ještě dál a jestli si dáte jen malou práci zjistíte, že literatura a poezie byly jejich denní součástí. Recenze a kritiky, byly samozřejmostí. Dnes se z devadesáti procent recenzuje jenom bulvár a mydlinky
Stanislav Vávra
I všední den bývá nevšední
Měl hlavu skloněnou, jeho dech šelestil zeleně a všem se zdálo, že právě umírá. Deci červeného vína již dávno dopil, seděl nehybně s uchem nastaveným k jihu, snad někomu naslouchal. Číšníci ho již nějakou dobu pozorovali a pak když to trvalo příliš dlouho, na něho upozornili vrchního. Vrchní pokrčil čelo, vzal účtenku a hostovi ji podstrčil. Učinil to téměř štítivě a čekal. Nic se však nedělo. Host seděl dál s hlavou skloněnou a s uchem nastaveným k jihu, asi opravdu někomu naslouchal.
Stanislav Vávra
Není jiné cesty
V sobotní Kavárně (25.6.2011) vyšel článek, dost možná to má být jakási filozoficko politická úvaha, čert ví. Asi bych ho jako vždy, jen zběžně prošel a listoval dál. Avšak článek Takhle to dál nejde, mě přinutil, a abych ho přečetl dvakrát za sebou. Byl jsem ohromený, a nechtěl jsem věřit, že někdo může ještě dnes, a zcela vážně, podobné myšlenky publikovat.
Stanislav Vávra
Nakladatelé a DPH
Již před delším časem mi jeden nakladatel řekl, že se Literatura neprodává. Věřil jsem mu to a věřím i dnes, i když již zemřel, asi proto, že se tu literaturu snažil vydávat.O ttom co se vydává jsem již psal mnohokrát, ale nikdo to nečte. Tak proč si páni nakladatelé a knihkupci stěžujete? Hned po tak zvané sametové revoluci se většina z vás vrhla na bulvár, zábavné knihy, různé dokumenty a vzpomínky na to „jak jsme byli hrdinové“, a pod. Je pravda, že jsou výjimky, je jich však velmi málo a sahají hlavně pro ověřené a cizí autory.
Stanislav Vávra
Mezi třetí a čtvrtou hodinou ranní
Je něco mezi třetí a čtvrtou hodinou ranní a Place André Breton je osaměle tiché. Říjnová noc je nevlídná, trochu mrholí a chlad zahání pozdní chodce do nočních kaváren a v nejhorším případě domů ještě něco naspat. Sluchátko telefonního automatu visí k zemi tak, jak ho kdosi upustil po nedokončeném rozhovoru. Strom postávající vedle automatu je odlistěný a jeho tvar, ani tvář, již neprozrazují nic.
Stanislav Vávra
Čert nikdy nespí
Velká stávka odborářů v dopravě je za námi, přežili jsme ji po česku a s humorem a závěrečnou tečku za ní bezesporu udělal rozhovor MF Dnes s panem Duškem. Moc jsem se pobavil. Něco tak zmateného jsem ještě nečetl a že v sobotních rozhovorech je možné se dočíst o nejrůznějších „moudrostech“, které ze sebe zpovídaní vytlačí. Tentokrát si však pan Dolejší, a že není žádný novinářský novic, určitě si rád otřel čelo a byl rád, že to má za sebou. Kdo náhodou tento rozhovor přešel, vřele doporučuji k přečtení.
Stanislav Vávra
Příběh všedního dne
Nedávno odkvetly magnólie, před okny dokvétají lípy, pohled na oblohu mi říká, že bude patrně polojasno s občasným deštěm, a pod oknem, na asfaltové cestě vedoucí trávníkem, sedí na lavičce několik školáků a protože je emancipace, tak i školaček a pálí tam svoje první ranní „cígo“. A copak ten mládenec hledá pod sukýnkou dívence sedící mu neklíně. Aha, zapalovač, co také jiného, ačkoliv, no, ale ten zapalovač je drahý a není z trhu. Ani z trafiky na rohu. To se pozná i na dálku
předchozí | 1 2 3 | další |
- Počet článků 48
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 932x
http://www.stanislav-vavra.cz