Tajemství náhody

4. 06. 2011 17:49:04
Mallarmé:Vrh kostek nikdy nevyloučí náhodu. Lautréamont: Krásný jako nahodilé setkání šicího stroje a deštníku na pitevním stole Breton: ... otázka objektivní náhody, skrze níž se člověku projevuje velmi tajemně nutnost,která mu uniká, ačkoli ji životně pociťuje jako nutnost. Více než Osmdesát let po vydání Manifestu Surrealismu (Manifeste du Surréalisme = Poisson soluble), zůstává otázka objektivní náhody stále stejně naléhavá a ne úplně zodpovězená.

Nehodlám však nyní psát na toto téma teoretické pojednání, chci jen na malém příběhu(?) připomenout, že ještě zdaleka nejsou vyčerpány všechny teze které první (1924) a později i druhý Manifest Surrealismu (1930), přinesly. Objektivní náhoda.

Jsou náhody s nimiž se jen míjíme, jsou náhody co nám přinášejí lásku, přátelství, vzrušení a taky smutek. Jsou náhody přinášející do života inspiraci, objev, nápad. Jsou náhody na něž čekáme, jsou náhody, jejichž příchod svou aktivitou vyvoláme a jsou náhody jejichž chod v čase a místě, řídíme. Jsou náhody dílem okamžiku a jsou náhody, přicházející a skládající se jako kostky domina, náhody jejichž dotyk a smysl, se dovrší až za dlouhý čas a dokonce přesáhnou celý lidský život, který dokonce mohou nezřídka i ovlivnit.

V roce 1924 vychází Manifest surrealismu a v témže roce přichází na tento svět i budoucí básník Vladimír Vávra. V tom roce se narodilo mnoho dětí a z nich i hodně básníků. Co je na tom pozoruhodného? V ten daný rok jen právě ten Manifest, současně se však zrodil i první dotyk náhody, s níž se setkám až v příštíím, jednadvacátém, století.

Za dvaadvacet let potom, se v Záběhlicích začíná sdružovat několik mladých básníků, kteří jsou později, kvůli identifikaci, označeni jako Záběhlická skupina surrealistů z níž se pak o pár let později stávají Libeňští psychici.

A opět se můžeme ptát: co je na tom zajímavého a co s tím má společného náhoda? Zajímavé na tom je, že se tu sdružili lakýrník, rádiomechanik, knihovník a také knihař. A náhody jejich setkání. každý z nich žil jinde a mezi jinými lidmi. Patrně by se nesetkali nikdy, kdyby mezi nimi nebyl někdo, kdo celý svůj život vědomě a záměrně náhodu provokoval , Jiří Šmoranc.

Za drásavých okolností, setkali se v protileteckém krytu při spojeneckém náletu na Magdeburk, Jiří Šmoranc s Vladimírem Vávrou. Za necelé dva roky potom, čte Šmoranc netečným vojákům v jedné ze světnic Vršovických kasáren úryvky z románu Jeana Giraudeauxe Zuzanka a Tichý oceán. Nikoho to patrně nezajímá, Šmoranc však čte: „... Smeká a hladí si knír. Pomaloučku se blíží. Má krásné šedivé oči s láskou ke známkám. Vytahuje rukavice z kapsy žaketu A praví mi...“ Dokončí za něho nakřáplý hlas odkudsi mezi kavalci,: „... Jsem kontrolor měr a vah, slečno... Přece byste neplakala.“ Ten hlas patřil Zdeňkovi Buřilovi. Tak provokováním náhody setkala se a po jisté době i vznikla, skupina Záběhlických surrealistů. Na výzvu Vladimír Vávry, mého bratra, se k nim připojuji i já.

Spolu s bratrem Vladimírem se učíme francouzsky, neboť sníme o tom, že jednoho dne pojedeme do Paříže, že se tam setkáme s Bretonem, že s ním půjdeme na všechna místa poznamenaná surrealismem a každý z nás pod dojmem toho setkání napíše svoji velkou báseň.

Poslouchali jsme, a nejen proto, v té době pouze francouzský rozhlas a v neděli dopoledne i vysílání na přání posluchačů, z rádia Monte Carlo. Měli jsme silný přijímač, který snad původně sloužil jiným účelům a na tu dobu to byla dokonalá aparatura pro skvělý příjem z kteréhokoli vysílače.

V březnu 1952 l Vladimír zatčen a v srpnu i odsouzen podle paragrafu 231 zákona na ochranu republiky. V březnu 1952 začíná André Breton svoji sérii rozhovorů s André Parinaudem na stanici Radiodiffusion Francaise. Proud Bretonových rozhovorů končí v červnu, ve stejné době jako Vladimírovy výslechy před „přípravou“ soudního přelíčení. Čili zase jakási náhodná shoda.

Ač se Vladimírovým odchodem mnohé změnilo, nezměnilo se až do mého povolání k PTP to, že jsem dál poslouchal Francouzský rozhlas. Na rádiu Paříž jsem také v listopadu 52 uslyšel krutou zprávu, že právě zemřel Paul Eluard.

Běžel čas, roky a život. Bylo žhavé léto 1983 když jsem onemocněl a vcházel již do toho jiného světa o němž nikdo z nás nic neví a kde jak praví filozof, teprve všechno začíná. Přesto jsem se vrátil i za cenu toho, že kus mého života byl vymazaný z paměti, asi tak jako když dáte počítači nesprávný příkaz a nebo ho zbrkle vypnete. Získávat ztracené informace zpět je velmi těžké a někdy vůbec nemožné. Některé informace jsem potom přece jen našel, některé však dál zůstávaly ukryty kdesi „na disku“ v nevědomí.

Dvanáctého října 1994 jsem byl v restauraci U Pinkasů, kde byla představena kniha Tomáše Mazala: Spisovatel Bohumil Hrabal. Spousta lidí, mumraj, kdo na takové sešlosti chodí, ví. Pak mě někdo v chumlu lidí zdraví... zaostřím a on to přítel David s nímž dávno jsem se již neviděl. Jak dlouho to bylo? Dlouho. Dva, tři, roky? Jsme rádi, že se vidíme a dáváme se do řeči.

Padne i zmínka o nakladatelství Concordia, padne i vzpomínka na Clarisu

a padne i otázka:

„Četl jste Bretonovy rozhovory?“

Nečetl. Věděl jsem, že vyšly, ale neměl jsem je a nečetl.

Pak díky jeho přátelskému gestu jsem již později večer mohl listovat si v této knize a těšit se na ten okamžik, kdy začtu se do vět před více než padesáti lety Bretonem vyslovených.

Teprve však příští den, až jsme se s knihou vzájemně seznámili a prohlédli si jeden druhého, začal jsem číst. Stalo se však cosi podivného... skrze řádky jako kdybych slyšel hlas... a pak jsem si čím dál více uvědomoval, že tohle co čtu, jsem již někdy slyšel a jak moje oči postupovaly po řádcích a vyslovovaných myšlenkách, vracel se mi do paměti březnový den roku 52, kdy Vladimír již byl ve vězení a já, duševně rozviklaný, seděl sám u rozhlasového přijímače.

Až po chvíli jsem zjistil, že to mluví Breton. Ne všemu z toho co říkal jsem rozuměl... mého ducha však v té chvíli oživoval i jen ten hlas. Pak ještě několikrát jsem některé z jeho rozhovorů zachytil. Nyní po mnoha letech, podivnou souhrou náhod a gestu přítele, si Bretonovy Entretiens mohu poslechnout znovu.

Stejnou náhodou se však i náhle, vyvolán správnou kombinací klávesnic, vrátil se do mého vědomí také ústřižek života, zdánlivě již nenávratně ztracený.

Dočetl jsem a pojednou také věděl, že: Tajemství objektivní náhody tkví

Autor: Stanislav Vávra | sobota 4.6.2011 17:49 | karma článku: 7.04 | přečteno: 905x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Kultura

Dita Jarošová

Uchazečky konkurzu na ředitelku /povídka/

Všechny tři postupně hledaly kongresovou místnost, až skoro bez toho "s", dveře měla čísla, která však v pozvánce nestála. A tak trochu zoufale korzují po chodbách bez informačních cedulí odchytávají všemožné i domnělé úředníky .

28.3.2024 v 9:45 | Karma článku: 6.49 | Přečteno: 195 | Diskuse

Dita Jarošová

Burešův Maelström ?

Všichni máme v paměti telefonní aplikaci Bez Andreje. Funguje dosud? Kupujete anebo využili jste ji někdy v minulosti? Už její pouhý výskyt nám v podstatě oznamuje, že bude přetěžké vyhnout se výrobkům právě z této stáje...

27.3.2024 v 9:50 | Karma článku: 11.27 | Přečteno: 309 | Diskuse

Richard Mandelík

Jeden podařený slavnostní koncert k roku české hudby

Koncert až na dvě zajímavé výjimky vokální a celý věnovaný památce české skladatelky Slávy Vorlové (1894—1973)), tudíž dnes užito jen její hudby a občas i textů.

25.3.2024 v 7:00 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 45 | Diskuse

Ladislav Kolačkovský

Rytíři Sacher-Masochové v Praze, c. a k. úředníci a milostné vášně

Na Olšanských hřbitovech je hrobka rytířů Krticzků von Jaden. A tam odpočívá i vlastní sestra slavného Sachera-Masocha, díky němuž vzniklo slovo masochismus. Barbara von Sacher. O rodu rytířů Sacher-Masoch a Krticzků.

24.3.2024 v 19:47 | Karma článku: 17.84 | Přečteno: 345 | Diskuse

Pavel Král

Spravedlnost

Po přečtení tohoto příběhu bych mohl jen poznamenat, že spravedlnost je v Božích rukou. A tím by bylo celé téma vyčerpáno. Ale já bych rád spolu s vámi uvažoval o potřebě spravedlnosti v širších souvislostech. A k tomu bych rád...

24.3.2024 v 13:00 | Karma článku: 4.43 | Přečteno: 117 | Diskuse
Počet článků 48 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 932
Božím dopuštěním básník, možná spisovatel - stařík, který se dožil jednadvacátého století a chce v něm ještě nějakou chvíli žít. Jsem přítelem mladých, sebevědomých a odvážných lidí, pro které ještě krása,láska a poezie (imaginace) něco znamenají. http://www.stanislav-vavra.cz

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...