Absolutní objekt
Absolutní objekt
Objekt = předmět – z lat. obiectum = co se staví před smysly.
Absolutní = naprostý = oproštěný od všeho.
(Etymologický slovník jazyka českého.)
André Breton, ve své přednášce přednesené 29. března 1935 v pražském Mánesu: Situace Surrealistického objektu, vzpomněl některé objekty, které byly v té době předmětem surrealistického zkoumání a pokusů. Jmenoval: objekt snový, objekt se symbolickými úkony, objekt reálný i virtuální, objekt pohyblivý a němý, objekt přízrak, objekt nalezený, atd. Důvod proč tohle všechno připomínám je jiný, ale přesto, když už jsem tak učinil, připomenu i to, že dnes, sedmdesát šest let po zmíněné přednášce (3.4.):, je situace objektu a jeho zkoumání stejná a tím, že se škála objektů vlivem společenského i vědeckého rozvoje ještě rozšířila a dokonce rozvinula svůj vějíř až do kosmu, je tato situace stále stejně zajímavá a aktuální, není-li ještě naléhavější.
Po uvěznění Vladimíra Vávry v březnu 1952, oznámil Jiří Šmoranc svým přátelům, že až do Vladimírova návratu odchází do Bílého ticha. Bylo to chápáno tak, že je to jenom další z jeho exhibic, jimiž se vyrovnával s realitou našeho života. Bylo to však i jinak.
Jiří Šmoranc se jako první z nás, brzy… snad už někdy od padesátého roku, začal velmi intenzivně zajímat o surrealistický objekt. Byl v té době neustále „na cestě“, a to možná ještě dříve než američtí beatnici, měnil místa pobytu, práce a také prostředí v němž se pohyboval a to všechno mu dávalo mimořádnou příležitost Surrealistický objekt vyhledávat, nacházet a zkoumat.
Na naše středeční schůzky, obvykle uchvácený svým novým zážitkem z objevu objektu, uzavřeného v nějaké strojní konstrukci kterou natíral barvou na železo, ve škarpě podle silnice na jeho autostopové trase, v hospodě, kde byl na svačině, přinášel jejich barevný popis a dostával se proto často do konfliktu jak se Zdeňkem Buřilem, tak s Vladimírem Vávrou, kteří to co viděl za Surrealistický objekt obvykle nepovažovali.
Bílé ticho Jiřího Šmorance. Časový prostor v němž se pohyboval jen on sám. Bílé ticho. Vymezené prostředí – prostor, jehož tvar i rozměr se měnily v souladu s jeho pohybem v okolním světě. Bílým tichem mohlo procházet libovolné množství lidí a jenom se míjeli, aniž jeden o druhém věděli a aniž tušili kudy procházejí. Šmoranc však do Bílého ticha vcházel kdykoliv chtěl zmizet a zase vycházel, když chtěl se setkat s přáteli.
V Bílém tichu byl čas bez pohybu, neodměřoval ani hodiny, ani minuty a ani vteřiny. V Bílém tichu, tak jako neklidní podzimní komáři, vířily jen Šmorancovy imaginativní myšlenky. Přitom to bylo velmi tísnivé a nemilosrdné prostředí.
Patrně koncem jara 1954 (svoje dopisy zásadně nedatoval) mi napsal: Stanislave, to ticho bylo už nesnesitelné… a zase někdy jiný dopis: Prostor Bílého Ticha jsem snesl jen několik měsíců….
Přesto se do Bílého ticha až do srpna 1956, kdy byl Vladimír na podmínku z vězení propuštěn stále vracel, přestože se v něm cítil být sevřený jako diamant na terase poseté mroži. Když v sobě již cítil nesnesitelný přetlak a srdce mu doutnalo po požáru, vycházel ven a psal svoje poznámky ke knize o autostopu, kterou někdy napíše. (Kterou však nikdy nenapsal a po které zůstaly jen torza a úryvky jeho poznámek.) Bílé ticho tu patrně již bylo od vzniku prvních civilizací a utíkalo se do jeho nehybného prostoru mnoho, velmi mnoho lidí hledajících útočiště před nerovnováhou života. Až Jiří Šmoranc však tento absolutní objekt pojmenoval.
P.S.: V knize Tajný život Salvadora Dalího (překlad Ludmila Vaňková), jsem si v kapitole IX přečetl, cituji: Ale jedenkrát za jednoho z těch nesmírně klidných odpolední v Cadaques, kdy nebe a moře splývaly v to, čemu domorodci říkali „bílé ticho“, … konec citace. Dalí, jak říká v epilogu, dopsal Deník v roce 1941. Poprvé zřejmě vyšel v USA a ve Francii patrně v roce 1952. V tom roce také Jiří Šmoranc termín Bílé ticho vyslovil poprvé . Česky vyšel Tajný život až v roce 2004 v nakladatelství Slovart. Že by se JŠ mohl s tímto Dalího textem setkat v tom roce 52 je téměř nemožné a o tom, že vyšel za války v USA, jsme nevěděli. Jde zřejmě o jednu z těch podivuhodných náhod, které zkrášlují náš život, neboť rybáři z Cadaques i Jiří Šmoranc použili tento termín každý ve zcela jiných souvislostech.
K šestasedmdesátému výročí Bretonovy přednášky Co je surrealismus, přednesené v pražském Mánesu, 3.dubna 1935
Stanislav Vávra
Jen pár slov
Když je vám osmdesát, tak to není žádný med, natož požitek z třho stáří. Máí to jen jednu výhodu, hodně si pamatujete. Ovšem když o tom přemýšlím, tak v tom vlastně žádnou výhodu nevidím. Prožil jsem válku, komunizmus a nikdy na té straně kde se rozdával med. A teď zase přichází
Stanislav Vávra
Doba disidentů končí
Kdo nestihne přesednout a to rychle, nebo udělá-li to později, nebo bude vyčkávat, bude mít smůlu, jak se teď s oblibou říká – bude již mimo.
Stanislav Vávra
Velezrada?
Patrně tu o velezradu jde, ovšem je otázka kdo se jí dopustil, či dopouští. V podstatě anonymní sdržení sociálně demokratických senátorů podává žalobu na prezidenta za to, že využil svého práva a k ukončení svého úřadu udělil amnestii. Jde o humání čin, který se nevyužívá jen u nás, ale je to nástroj běěžný ve všech civilozovaných státech.
Stanislav Vávra
Delirium loci
Amazonka křepčí v nejlítější řeži.Remy De Gourmont: Listy amazonce.S večerem ožívá dostavují se nápady a představy krásných dívek ho vyhánějí do ulic Je truchlivé když k podzimu odlétají okrasní a přítulní ptáci a jejich hnízda obsazuje nerudné společenství neučesaných havranů Ulice plné havranů Zobáky ohmatávají kavárny bary i soukromé sály kde si probírají peří klovou se a krmí zbytky svých sousedů I sojky se stěhují se zimou do měst a probarvují smutek ulic svým peřím.
Stanislav Vávra
Safírové nábřeží (podobenství o štěstí)
Pod hustým keřem divokých růží se na travnatém břehu slepého ramene Vltavy objímali invalidní milenci V jejich úporném zmítání kdy se pokoušeli za každou cenu dojít k milostnému spojení nebylo možné přijít na to která končetina komu patří a která končetina komu schází Ani z jejich vzdychání a zvuků a zmatených slov se nedalo zjistit kdo je slepý a kdo hluchý Pozoroval jsem je ukrytý za safírovou záclonou vodní hladiny a i když jsem věděl že je to nepřirozené otřásala mnou touha se svléci a proplést se s nimi.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Moderní lichváři připravují o bydlení dlužníky i jejich příbuzné. Trik je snadný
Premium Potřebujete rychle peníze, pár set tisíc korun a ta nabídka zní lákavě: do 24 hodin máte peníze na...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
Pořadatelka nahé párty dostala v Rusku pokutu, provinila se kritikou války
Moskevský soud ve čtvrtek uložil pokutu 50 tisíc rublů (asi 12 750 korun) televizní moderátorce a...
S vládou nemá smysl pokračovat v jednáních, a to ani za účasti prezidenta, řeklo ANO
V atriu Poslanecké sněmovny proběhla tisková konference stínové vlády hnutí ANO. Poslanci mluvili...
POLITICKÝ DIÁŘ: Pověstná „střídačka“ ODS a Kupkův úspěch na kongresu
Premium Byť se před čtrnácti dny na kongresu ODS v Ostravě téměř nic nestalo (natož aby šlo o něco...
Odvrátili jsme dronový útok na Minsk z území Litvy, tvrdí Bělorusko
Šéf běloruské tajné služby (KGB) Ivan Tertel ve čtvrtek uvedl, že se podařilo zmařit dronový útok...
Pronájem 1kk, 15m2, Mánesova, Praha 2
Mánesova, Praha 2 - Vinohrady
11 000 Kč/měsíc
- Počet článků 48
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 932x
http://www.stanislav-vavra.cz